O marnosti

Noc byla krásná, chodník lesklý
Ulice po dešti vydechla páru
Myšlenka jasná. Dlaně si tleskly !
Kus plotu do kleští ku slávy zmaru

Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál
Zachovali však klid, stačilo vystřelit
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu

Kousíček za plotem smrt rve se s životem
Leží tam postava v trávě
Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval
Nad kytkou uvadlou právě

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal
Tak už to dneska je, na cit se nehraje !

Rána tě budí, kdo to tam střílí ?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven
Podlaha studí , siréna kvílí
Kéž teď by bylo včera ! Kéž by to byl sen !

Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý
Co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován
Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl

Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš
Pečlivě v hadříku – má to svou logiku !

Sám proti proudu , vrhneš se záhy
Slzavou stezkou až na samý kraj
Kráčíš k soudu, zatížit váhy
Pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj