Monolog Moderní Kultury

Už jenom to slovo se mi hnusí
Moderní
Nikdo neví, co to znamená
Každý má opilce v černém kabátu za Shakespeara
A já se dnes ptám - kdo dal nám to právo
Právo rozpustit naši kulturu, jako by byla z vosku

Ale ve vzduchu není cítit milý bergamo nebo pomalý pomeranč
Proč nehýčkali jsme si ji a namísto toho pár ublížených
Bídníků bez talentu, když všechny génie pozabíjel AIDS nebo gin
Teď nás krmí televizí a repetativním reptajícím radiem

Už neposlouchám zprávy a nevlastním televizi
Kdyby se stalo něco, co potřebuju vědět, zazvoní mi telefon
A ozve se máma

Slyšel jsi, někdo vystřílel nemocnici
Slyšel jsi, někdo pobodal nevinné školáky o rok mladší než jsi ty
Slyšel jsi, zabije tě mor

Mám tě rád, mami
Jsi ta nejlepší, co tvá doba dovolila
A já tě nezklamu a budu pravdivý a volný
Vím, co se děje a děsí mne to
Konejší mne snad už jen fakt
Že lidé, co hledají si vlastní takt
Za příklad berou si Dominika Feriho

Děkuji. sám bych to nezvládl
Každý děláme, co umíme
A až budeme vědět víc, víc toho napravíme
Snad tady neshoříme...