Dívčí válka
Na pahorku mezi lány suchá lípa ční
Pod ní Vlasta kuje plány emancipační
Dlabat lžíce z kmene lípy se jí protiví
Řeže luky, strouhá šípy, plete tětivy
Na pahorku blíže bučí cestou k Zbirohu
Kníže Ctirad Šárku učí foukat do rohu
A že nedbal na ledviny kníže zhýralý
Přihnul sobě medoviny, troubí "halali"
R: Družina necvičí pořadovou, chrápe opilá
Dívčina na blůzu dvojřadovou oči sklopila
Rozepla první i druhou řadu
V touze plá, je veta po Ctiradu
Za tepla upletla velezradu
Šárka ztepilá
Mezitím, co staré panny řinčí ve křoví
Žvýká Ctirad vyčerpaný bůček vepřový
Po poledním hodování bradu omyje
Věnuje se studování anatomie
Vraždí dívky, vraždí lovce spící v bezpečí
Ctirad zatím na křídlovce troubí ke zteči
A když dojde s aprobací po pohrudnici
Tu ho Vlasta kyjem bací přes makovici
R: Obdržel, o co si koledoval, Ctirad-dětina
Bohužel do rohu vytruboval, což je blbina
Vladyka podlehl sebeklamu
Muzika pomoci nemohla mu
Babyka na hrobě vyrostla mu
Blíže Děvína
Zpola opřen o podušku nafukovací
Usilovně cucám tužku propisovací
Pokročilá hodina je u vodojemu
A já sedím u Dunaje, píšu poemu
O Ctiradu hloubám vleže, hloubám u vína
Nade mnou se tyčí věže hradu Děvína
Do čela se vryla vráska melancholie
Při myšlence na Jiráska mizerně mi je
R: Zhouba je, když někdo pod Děvínem vzpouru uplete
Nedbaje, že, oděn hermelínem, bací knížete
K tomu pak, když slovo zrada padne
Komupak tu něco nenapadne
Inu tak: nic není nezávadné
Co si přečtete
Někdy zcela bez přípravy bouře mihne se
Je-li člověk prozíravý, chytře vyhne se
A že nerad tančím z řady, bdělý ve snění
Zašel jsem si na úřady pro vobjasnění
Usedl jsem na stůl, taje tvůrčí bolesti
Polohlasem předčítaje Staré pověsti
Úřednice odložila dráty pletací
Načež mne pak oblažila interpretací
R: Učím se, podoben Ctiradovi, autocenzuře
Bojím se, až se to stará doví, bude nejhůře
Z obavy, že je to vlastizrada
Zabaví mou báseň na Ctirada
Sama ví, co je to dobrá rada
V literatuře