Jaro desáté

Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu
Je jaro desáté, jež voní po ocúnu
Plyš prachu píše po zdech písmena šedivá
Ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá

Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou
Kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou
Jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
Pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá

Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá
Chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá
Vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
Nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá

Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou
A tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou
[: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T"
Kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté