Marie
Aneta Langerová, Jakub Zitko
Nad naší domovinou
od rána zní Mariin pláč
ruce spíná modlitbou
za syna, co do hor se hnal
Bije zvon a nad farou
souhvězdí Orion bdí
tiše zpívá heligón
lidovou tesknou písní
nanana…
Jako bouře bez koní
když utichá za hranou siločar
jako tón, když v těle spí
a nehybná noc nemá svůj tvar
Lidé jdou, jdou s pietou
za ní, tam na úpatí skal
dají sílu překlenout
hluboký Mariin žal
Točíme se v kruzích
syna na rukou máš
láska je čistá voda
do srdce chycená
Každý na své pouti
víra neumírá
narodíme se znova
na konci světa
nanana…
Světlo a stín, dřevěný rám
za starým barokním obrazem
žije příběh, který znám
o jedné z tisíce žen