Čas
V jednu chvíli oba zavřem oči
Asi protože už není víc co říct
Je to zklamání toho, kdo právě procit
Tyhle dokonale šťastný konce
Slunce zrovna přiválo jaro
Na rovných cestách křivý stíny
A cizí masky …a manekýny…a slova lásky
Můj sladký život mezi světy
Mý slepý rány bez odvety
Nepochopitelná touha plout
Raději shořet, než vyhasnout!
Když má člověk svý usměvavý stavy
Celej svět se baví s ním
Zatímco chceš-li brečet
Musíš, člověče, sám
Mám strach, že mezi náma
Hloubíš propast do neznáma
Že se někde ve mně snažíš nadechnout
Raději shořet, než vyhasnout!
Za oknem do dvora kouř cigarety
Malý útěk před tím co ještě přežívá
Stačí slovo, proč dlouhý věty, když víš
Že se Bůh stejně nedívá
A tak se kolem nás stahuje neúprosný čas
A střepy loňských lét poskládám a chci zpět
Ale už nemůžu se hnout
Raději shořet, než vyhasnout!
Bojim se malých zaváhání
A všeho, co se očekává
V dlani se uložit k spánku a k ránu vstát
Schovat se všemu a všem
Jen tak probloudit se osudem
Oslněn, být na chvíli sám sebou
Žít sladký život mezi světy
Dávat slepý rány bez odvety
A mít nepochopitelnou touhu plout
Raději shořet, než vyhasnout!