Lenka [Album]
Já budu tím, kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním
Podrážděný vším tím hemžením
Uražen, přesto toužím být uviděný
A tak svlékám duši aspoň do půl těla
Taky by jsi měla
Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí
Stojím tu bez účasti, všechny svý části
Drolím do slov, chycen v pasti
Já dobře vím, že v sobě nic nezměním
Mezi námi stěna tenká
Nadechni se, už jsi velká
Lenka, Gavrilo Princip mýho intimního světa
Stačí jedna věta a přístav potopen
Lenka, osobní likvidační četa, půlnoční silueta
Jak nejistá stává pod oknem
Když prší
Jak melodie hrací skřínky
Schovává vzpomínky, jež dobarvíme časem
Co my dva zmůžem bez maminky
Dvě snivé děti s rozechvělým hlasem
Lenka, náplast na bolení hlavy
Noční osvětlení Prahy
Vše skutečné, jak říká, stejně není věčné
A když jí víno zbarví tváře
Říká ano bez faráře
A kusem celofánu zdobí k ránu svatobránu
Svírá mý svědomí jak zbraně
Když moje třesoucí se dlaně
Jí bloudí tělem k místům určení
Ne není, ne není jiné vysvětlení
Po ranním tlení noční korespondence Lence
Jen se koukni, svět se mění
Ale my dva jak dotek bez chvění a končí píseň