Jama Pekel
Vesnice hoří, nocí jdu sám,
zkrátím si cestu přes pole lán,
obklopen dýmem, na konci sil,
ač smysl neznám, jasný mám cíl,
vědomí ztrácím a přece bdím,
vede mě ďábel, tam dolů - k svým.
Snad jsem již mrtev, pro tento svět,
Satan však sílu vrací mi zpět,
konečně vidím pekelný chřtán,
do žhavých temnot vřele jsem zván.
S tělem již nehmotným přicházím blíž,
za mnou se zavírá železná mříž.
Jáma pekel, stokrát prokletá,
jáma pekel, krví zalitá.
Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem,
roznáším zkázu, jsem démonem.
V každém stavení černý oltář, na každém obraze je moje tvář.
S hrozivým smíchem vracím se sem,
příznivci ďábla padaj na zem.
Černá je touha, bledá však krev,
kdo neni vyvolen, sklidí můj hněv.
Marně se pachtí, modlí a sní,
démonem stát se ne každý smí.
Posedlí vztekem vesnici boří,
marně vše dělají, marně stoh hoří!